One Brain – pro všechny děti bez rozdílu věku

Dětství je odrazovým můstkem.

Naše myšlenky utvážejí náš život.

Je možné učit se s radostí a bez stresu? Odpověď je naprosto jednoduchá a jednoznačná. Je to možné!

Jako malé děti jsme se učili bez stresu vše – sedět, lézt, chodit, poznávat svět kolem nás. A navíc nám to působilo velikou radost, byli jsme neuvěřitelně trpěliví a ochotní riskovat několik „neúspěchů“, abychom nakonec úspěchu dosáhli. Jak je tedy možné, že jsme tuto schopnost ztratili a bojíme se dělat chyby, bojíme se neúspěchu? Jak je možné, že z radosti poznat něco nového se stal strach a nedůvěra sama v sebe, ve své schopnosti, nedůvěra v to, že všechno dokážu?

A je možné si tuto nedůvěru sama v sebe navrátit? Ano, je!

nerada se učím

Učení je snadné!

Učení určuje první roky našeho života a v prvních sedmi letech je lehké a radostné. Obzvlášť mimořádný je náš první rok. Připomeňme si třeba jen úsilí a trpělivost, s jakou jsme se snažíme postavit se a naučit se chodit. Kolik úsilí a času, kolik pádů a opětovného vstávání tomu věnujeme, abychom dosáhli toho, že budeme pak po celý život chodit. Kdo a nebo co nás v tomto počínání, v této důvěře sama v sebe a své schopnosti, dokáže zastavit?

Když se dostaneme do školy, naučíme se, co je to strach dělat chyby a strach z neúspěchu. Namísto toho, abychom přijali chybu a tak jako před tím si pomysleli: „Aha, takto to nejde“, začneme se bát, že uděláme chybu. A to čeho se bojíme, zákonitě přitahujeme. „Co vibrujeme, to přitahujeme!“

V dětství mnohem více žijeme v pravé mozkové hemisféře, tvoříme, mnohé věci víme instinktivně a nejsme schopni vysvětlit, jak jsme přišli na to, co víme. Ale jim se to však nelíbí. Chtějí vysvětlení, chtějí po nás, abychom to věděli jako oni. Velmi těžko nacházíme cestu“ v levohemisférovém“ školním světě. Je to pro nás opravdu velice těžké. A tak se z nás stávají „dyslektici“, „pomalí a těžkopádní“ a kdoví jací ještě. Některým tyto „nálepky“ zůstanou na celý život, až si z nich utvoří svůj sebeobraz: „Jsem pomalý/lá“. „Všechno se mi musí říkat třikrát“. „Nemám talent na jazyky“. „Nemám hudební nadání“. „Nejsem dobrý/rá na matematiku“, „Jsem nemožný/ná“.

nezvládám své emoce

Jsou vám tyto výroky povědomé? Jsou to naše vlastní omluvy. Slouží nám k tomu, abychom neriskovali a nezacházeli za hranice svých možností pro strach, bolest a strach z budoucí bolesti.

Co by se stalo, kdybychom tato omezení odstranili? Vrátili bychom si neomezené uvědomění – něco, co děti předškolního věku ještě mají a školáci si možná matně pamatují a velmi lehce si na to dokážou vzpomenout.

Metoda One Brain – Jednotný mozek pomáhá i při problémech s učením, stresu ze školy, učitele, spolužáků apod.

Jak se cítím, když přijde téma „Učit se?“

ráda se učím

Jedním z prvních slov, které se dítě naučí, je AUTO(mobil) a „auto“ mezi jiným znamená „sám“ – „já sám“ přebírám zodpovědnost za svůj vlastní život a učení, já jsem autorem svého života! Toto je základním kamenem Three In One Concepts a metody One Brain = jednota  Mysli + Duše + Těla.

„Jestliže si chci od někoho něco vzít, musím mu to nejdřív sám dát. To znamená, jestliže od dítěte očekávám soustředěnost, cílevědomost a klid, musím mu dát příklad toho, jak se to všechno dělá. Jestliže od dítěte očekávám pozornost, musím mu ji sám věnovat dříve, než ji budu žádat od něj.“ (Jiřina Prekopová – dětská psycholožka)